Zhruba do minulého pátku (11.9.), kdy se v Praze sešli zástupce V4 v utvrzení odmítání povinných kvót, jsme se mohli domnívat, že Německo námitky Česka prostě nechápe. V průběhu posledního týdne ale došlo k otáčení přístupu Německa k problému. Právě v sobotu v německém Frankfurter Allgemeine Zeitung vyšel článek Východní Evropa má pravdu, který upozorňoval, že náš názor na pevné kvóty jako jen pobídku většího přísunu utečenců i to, že běžence nelze po Evropě přerozdělovat jako pytle brambor, je asi správný. V sobotu večer padlo i rozhodnutí o nedělním uzavření hranic Německa.
Uzávěra hranice byla pro Německo šokem, neboť několik týdnů staré prohlášení kancléřky „Dokážeme to!‟ se i v médiích nutně změnilo na „Už to nedokážeme.‟ Kritika CSU, která trvala od okamžiku mimořádného pozvání Syřanů do země kancléřkou, měla u šéfa CSU Seehofera z Bavorska již od počátku formu: „Toto nemůže žádná společnost trvale vydržet.‟
Již od nedělního dopoledne se mění vítací tón německých novin. Kancléřka se ve změně sice neangažuje, ale i z její CDU se politici jako Jens Spahn začínají ozývat, nejspíše v souladu s vnitřní stranickou linií, že téměř euforické ladění médií není adekvátní, neboť neobráží názory a obavy občanů, včetně otázek kolik uprchlíků ještě přijde a jak se vše zvládne. Dle něj se německé veřejné mínění mělo vůči uprchlíkům zhoršovat každou hodinu a veřejná debata se začít v průběhu dalších dnů významně měnit.
Plán Německa
V Německu vládne nyní velká koalice CDU/CSU + SPD. Vláda bleskově (do čtvrtka) připravila návrh na zostření azylového práva, který pravděpodobně v Bundestagu prosadí, ačkoli je za něj kritizována zleva i zprava. Návrh zahrnuje mj.:
- Krácení výkonů. Platby v hotovosti budou sníženy a spíše nahrazeny věcnými výkony. Vyplácení pouze na 1 měsíc a ne na několik společně dopředu. Dosud měl uprchlík kapesné 140 euro a dítě nejméně 84 euro na měsíc, má to být méně.
- Uprchlík, který přijede z jiného státu EU, nebude mít žádné nároky, pouze dostane jízdenku a jídlo na cestu (asi do státu, kam „patří‟).
- Seznam bezpečných zemí bude zahrnovat Albánii, Kosovo a Černou horu. Osobám z těchto zemí se azyl bude udělovat jen výjimečně.
- Odsunutí (vyhoštění) budou země (v SRN) povinny provést do 3 měsíců a nemá se předem oznamovat.
- Bude se zkoušet perspektivní žadatele integrovat do práce (poslední expertní mínění CDU ovšem je, že z azylantů bude rychle zapojitelných jen malé procento, většina bude střednědobě až trvale odkázána na stát).
- Práceschopný žadatel je povinen využít nabídek práce, jinak ztrácí nárok na výkony.
- Uprchlíci, kteří přijeli přes jiné země EU, musí zpět do země vcestování a tam žádat o azyl, jinak se z nich stanou bezdomovci.
- Právo pobytu bude získáno až po delší době setrvání v zemi, než dosud.
Plán Evropské unie
Rovněž ve čtvrtek představila své plány i Evropská unie, ústy svého komisaře pro vnitřní věci Avramopoulose. Navrhne:
- Pevný přerozdělovací klíč (povinné kvóty).
- Registrační centra (hotspoty) v Řecku a Itálii, v krátkém čase (řádově snad měsíce).
- Svěřenecký fond 1,8 miliard Euro pro africké země, na boj proti příčinám uprchlictví a pro stabilizaci zemí v zóně Sahel a rohu Afriky, fakticky asi i odměna za chytání urpchlíků samotnými těmito státy.
- Zvýšení podpory pro Turecko, Libanon a Jordánsko, kde se zdržují miliony uprchlíků především ze Sýrie.
- Frontex má být finančně a personálně posílen, má mít více nouzových týmů Sil rychlého zásahu na hranicích (Rapid Border Intervention Teams). Frontex je ovšem spíše asistenční než bezpečnostní služba.
- Do konce roku má být návrh na Evropský hraniční systém střežení (European Border Guard System), v jehož rámci by vnější hranici EU hlídaly společné týmy pohraničníků z více zemí (např. z Německa a Řecka, Německa a Itálie apod.). Reálně začít fungovat může asi až na jaře příštího roku.
Avramopoulos se přitom ale distancuje od myšlenky pevnosti Evropa. Je otázka, do jaké míry se jedná pouze o symboliku a do jaké míry může mírné pojmosloví Komise efektivitu opatření naopak otupit.
Rizika pro Německo a EU
Opatření přicházejí pozdě. Na cestu se mohly mezitím vydat další miliony běženců.
Frustrace uprchlíků. Nový režim německých azylových podmínek může změnit úvodní radost z Willkommen na hořké přežívání bez naděje na změnu. Lidé, kteří utratili poslední úspory za cestu do ráje, mohou utrpět značnou kocovinu. Frustranty může zneužít ISIS, nebo se mohou začít sami organizovat k nepokojům.
Běženci nemusí respektovat ani registraci do azylového řízení, ani přidělení do zemí. Nedostatek finančních prostředků od státu mohou řešit kriminální nebo jinou ilegální činností.
Neoprávnění uprchlíci se budou vyhýbat vyhoštění, pravděpodobně schováním se do ilegality, opět s nebezpečím kriminalizace svého jednání.
Zatím není měněna samotná podstata azylového práva. T. Sarrazin upozorňuje, že podle současného azylového práva má nárok na azyl v Německu 80 % populace světa. To je pochopitelně neudržitelné, pokud by se i jen velmi částečně tito lidé rozhodli přijít.
Rozdělování uprchlíků na jednu stranu může působit odrazujícím způsobem, protože předpokládá jít dobrovolně do loterie a rizika přidělení třeba do Rumunska. Na druhé straně ale může vést ke snaze uprchlíků obcházet hotspoty i registrace vůbec, snažit se dosáhnout Německa přímo. Proudu uprchlíků terénem pak prostě nebude konec.
Migranty z úplně chudých částí světa naopak může rozdělování povzbudit k cestě, že aspoň někde v Evropě se uchytí každopádně.
Rizika pro ČR
Hrozí, že italský i řecký hotspot bude práci vykonávat formou nejmenšího odporu a příchozí prostě jen distribuovat, nezadržovat ani nevracet. Dosavadní přístup obou států jižní Evropy by takovému pojetí nejvíce odpovídal.
Evropský hraniční systém střežení je až poslední na řadě a není zřejmé, jakou bude mít podobu a zda bude účinný.
Systém nereflektuje preference samotných běženců. Zatímco ti současní mohou chtít do Německa, lidé z Ukrajiny mohou mít zájem o Česko...
A hlavně počet, počet, počet ?
Ve čtvrtek padla v Německu první hlava, šéfa Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky Manfreda Schmidta, který odstoupil. Krom byrokratických neřestí průtahů se jeho úřad provinil tím, že v lednu pro r. 2015 předpokládal jen 300 tis. uprchlíků. Důsledkem je, že nikde v Německu nebyly naplánovány peníze ani lidi a nakonec se do těžkých improvizací v srpnu a září dostala i kancléřka Merkelová.
V srpnu pak ministr vnitra de Maizière odhad upravil na 800 tisíc pro letošek. Jelikož se Němci začali ptát, jak to bude dál, minulý týden předseda SPD Gabriel veřejnosti sdělil, že Německo může a vydrží přijímat až 500 tisíc uprchlíků několik dalších let. Zatímco se lidé ptali, jak k číslu vicekancléř dospěl a jak si jím může být jist, kancléřka Merkelová veřejnost dále znejistila odpovědí, že z právního hlediska není počet uprchlíků shora nijak omezen.
Nejen výslovné pozvání Merkelové, ale i tato čísla či odhady jsou současně chápána jako forma povzbuzení dalších migrantů.
V Německu se nyní rodí ročně cca 700 tis. dětí. Z toho ale cca 14% je již muslimských (odhad Sarrazin). Pokud bude Německo přijímat další roky půl milionu běženců z převážně muslimských zemí, znamená to poměr přírustku obyvatelstva 600 tisíc : 600 tisíc, tedy půl na půl. Pak již někdy okolo roku 2040 může být Německo převážně muslimskou zemí.
Jestliže budou platit povinné kvóty, a poměr bude 4800 ze 120 tisíc (jak nyní navrženo), pak z počtu 800 tisíc vychází něco okolo 32 tisíc utečenců pro ČR. V tom ale nejsou zahrnuti migranti do jiných zemí, než je Německo, kteří by se tak rovněž mohli začít přerozdělovat. Tak se snadno můžeme dostat k číslu 45 tisíc pro rok 2015.
Bude-li Německo pokračovat tempem půl milionu uprchlíků v dalších letech, pak náš přírustek podle kvót by byl asi 25 tisíc ročně.
Při našem počtu cca 100 tis. dětí ročně rozených v ČR sice budeme islamizováni později než Německo, ale velká útěcha to přesto asi nebude.
Resumé
Povinné kvóty jsou vydáním personálního složení České republiky všanc. Domnívám se, že vláda přinejmenším politicky nemá mandát takové omezení české státnosti přijmout. Němci dnes perfektně rozumí všem námitkám, které z východu přišly, ale razí své pojetí, které je víceméně extrapolací jejich vnitrostátní praxe na jiné země EU.
Prakticky nikdo z Německa nepočítá s tím, že by přerozdělení uprchlíků neproběhlo. Domáhá se ho 92 % veřejnosti Němců, nejen vládní politici jako de Maizière nebo Gabriel, trochu méně Merkelová, ale počítá s ním i Seehofer z CSU a v neposlední řadě i sociální demokrat národoveckého druhu Thilo Sarrazin.
Může nám být jen málo platné, že naopak 92 % čtenářů britského deníku The Telegraph je názoru, že by EU neměla používat povinné kvóty.
======================================
Na mé facebookové zdi můžete nalézt výňatky z článků německých a anglických novin o uprchlické krizi za asi poslední 3 týdny. Zejména na jejich základě tento článek vznikl.
Odkazy na výňatky z některých článků přímo:
17.9. Spolková vláda bude žadatelům o azyl dávat méně peněz (o politice Německa) WELT.de
17.9. Nechceme pevnost Evropa (o politice EU) WELT.de
14.9. Rozhovor s Thilem Sarrazinem k aktuální situaci ZEIT.de
13.9. Člen předsednictva CDU (Jens Spahn) kritizuje německou uprchlickou politiku SUEDDEUTSCHE.de
12.9. "Východní Evropa má pravdu" (na titulce websajtu FAZ.net)! FAZ.net
